Začalo to tím, že jsme si řekli, že se chceme vystěhovat z města. Čtvrt roku jsme hledali a objeli asi tucet starých, opuštěných a nevyužitých budov na venkově, protože to, že chceme starý dům, bylo jasné od začátku. A pak jsme objevili Osečany.

Malá ves bez satelitů pár kilometrů od Sedlčan v krajině, ve které se člověk z města kochá. Zdejší zámek je státem prohlášenou kulturní památkou a chátrá od revoluce, protože ho získalo sedmnáct restituentů, kteří se nakonec shodli jen na tom, že ho musejí prodat: kdybychom nepřišli my…

A to rozhodlo.

Od března letošního roku jsme usilovali o získání úvěru u banky, ale všechny nás nakonec odmítly, protože jim zámek přišel neprodejný. Nakonec přišel nápad domácí půjčky. Přemluvili jsme mámu, že byt, který v Praze pronajímá, je teď vhodné prodat a peníze půjčit nám. Do konce života jí ho budeme splácet.

Z výchozí sumy patnácti milionů korun jsme vyjednali tři miliony slevu a objekt v létě koupili za dvanáct milionů korun – tedy za cenu asi čtyřpokojového pražského bytu v centru města. 

Ano, je to zámek se sedmihektarovým parkem.

Ale: je prázdný – vybavení je fuč, některé stropy má propadlé a park je zarostlý stoletými nálety. Je to spíš dobrodružství, než investice.

Chceme tuto kulturní památku zachránit a vdechnout jí nový život.

Dost frází, vyhrňme si rukávy!

ZÁMEK

OSEČANY

BUDE