ZÁMEK
OSEČANY
BUDE
„Roku 1352 je v pramenech připomínán Jan z Osečan, jehož potomci drželi ves až do počátku 15. století. V jeho druhé polovině zde sídlili Osečanští z Osečan, po nich od roku 1528 Břízští z Břízy a po nich Vojkovští z Milhostic. Osečanskou tvrz založil zřejmě již Jan z Osečan ve 14. století, poprvé je výslovně zmíněna až roku 1526. Snad Vojkovští z Milhostic ve druhé polovině 16. století tvrz přestavěli na renesanční zámek.
V dalších letech se majitelé opět střídali, roku 1622 bylo panství pro účast ve stavovském povstání zabaveno Adamu Řepickému ze Sudoměře. Zabavené panství směnil Albrecht z Valdštejna s Pavlem Michnou z Vacínova, jehož syn jej roku 1665 musel pro dluhy prodat Wolfgangovi Hennegovi. Nejspíše za něj byl zámek přestavěn barokně, později pro to díky častému střídání majitelů nebyly vhodné podmínky. Za Jana Václava Bubna z Litic (1733) byla v jižním křídle zřízena kaple sv. Anny s bohatě zdobeným vstupním portálem z nádvoří, v letech 1850-60 byl za Jany Tieglové z Lindenkronu zámek částečně novogoticky upraven.
Majitelé se v rychlém sledu střídali až do roku 1928, kdy zámek koupil lékařský spolek s úmyslem zřídit zde ozdravovnu.
V letech 1943-45 byly Osečany vyklizeny a ocitnuly se v cílové ploše ostré střelby cvičiště zbraní SS. Po roce 1948 patřil zámek podniku Zdravotnické zásobování, dnes vypadá opuštěně, bez využití.“ (Zdroj: Hrady.cz)
A to právě chceme změnit!
Začalo to tím, že jsme si řekli, že se chceme vystěhovat z města. Čtvrt roku jsme hledali a objeli asi tucet starých, opuštěných a nevyužitých budov na venkově, protože to, že chceme starý dům, bylo jasné od začátku. A pak jsme objevili Osečany.
Malá ves bez satelitů pár kilometrů od Sedlčan v krajině, ve které se člověk z města kochá. Zdejší zámek je státem prohlášenou kulturní památkou a chátrá od revoluce, protože ho získalo sedmnáct restituentů, kteří se nakonec shodli jen na tom, že ho musejí prodat: kdybychom nepřišli my…
A to rozhodlo.
Od března letošního roku jsme usilovali o získání úvěru u banky, ale všechny nás nakonec odmítly, protože jim zámek přišel neprodejný. Nakonec přišel nápad domácí půjčky. Přemluvili jsme mámu, že byt, který v Praze pronajímá, je teď vhodné prodat a peníze půjčit nám. Do konce života jí ho budeme splácet.
Z výchozí sumy patnácti milionů korun jsme vyjednali tři miliony slevu a objekt v létě koupili za dvanáct milionů korun – tedy za cenu asi čtyřpokojového pražského bytu v centru města.
Ano, je to zámek se sedmihektarovým parkem.
Ale: je prázdný – vybavení je fuč, některé stropy má propadlé a park je zarostlý stoletými nálety. Je to spíš dobrodružství, než investice.
Chceme tuto kulturní památku zachránit a vdechnout jí nový život.
Dost frází, vyhrňme si rukávy!
Zámek bude!
Teď není. Ale bude. Pozvali jsme do zámku památkáře a ti začali dokumentovat „nálezový stav“, kutat do stěn, a připomínkovat naše vize. Rozumíme si s nimi, protože nám i jim jde o to, abychom ze zámku i parku uchovali všechno, co je na nich památkově cenné. Zadali jsme také ověřovací studii na jeho rekonstrukci. Peníze máme z našetřeného tak na ty průzkumy, na opravy samotné už ne. Takže něco vyděláme, něco budeme shánět od velkých i malých dárců, žádat budeme i o veřejnou podporu. A mnoho musíme udělat sami rukama a nohama, s pomocí přátel a třeba i dobrovolníků, budou-li.
Cílový záměr ještě diskutujeme. Víme ale, že část zámku chceme příští rok zpřístupnit přes léto veřejnosti, a že tu chceme pořádat kulturní akce, hlavně divadelní. Pokud nám chcete nějak pomoct, třeba s čištěním parku, odstraňováním náletů a všudypřítomného břečťanu, nebo s drobnou zedničinou, vyklízením vnitřků, čištěním podlah, mytím oken atd. – můžete za odměnu strávit noc na zámku. Přispět můžete i finančně, pár stovkami, nebo větším darem. Bez nezištné pomoci řady lidí zmůžou i dva zapálení blázni jen málo!
(foto: blesk.cz)
