Voda s příchutí baroka...

Už je to osm dnů, co nám přestala téct voda. Ubejvala, ubejvala, rezla, rezla, načež kuňkla, odříhla a odmlčela se. U sousedů na nádvoří totéž. Vodu vozím ze studánky, nosíme do patra, na zuby, záchod aj na nádobí. Cisternu přistavit nejde, zamrzla by. Naše vodovodní odbočka z návse k zámku měří asi 200m a v lednu jí bude šedesát. Přišly vodárny, co je tu máme: Veolii schovanou do 1.SčV, a že to bude ucpaný, druhý den, že vyměněj kohouty, no a třetí den, že už nevědí, a že musíme vodovod vyměnit - na svoje náklady, docela ranec takhle ze dne na den. No, povídám, vodárnu s úpravnou postavila obec, vodovod si máme opravit sami, voda je státní, vždyť je v zemi, za co teda nakonec platíme vám? A protože začalo sněžit, pánové se poroučeli, a já šel požádat souseda, jestli by nám to nevykop, má bagr. Chtělo by to vykopnout tu Veolii.

druhý den kopání vodovodu přinesl parádní objev: asi čtyřicet čísel pod povrchem cesty od brány k zámku další cesta: kamenná. Když už bagr vybral asi dvacátej ošlapanej a oježděnej kámen, začalo nám to být divné, tak soused hrabal lžící ne pod ně, ale opatrně po nich a okolo a tu se začala pomalinku klubat. Leckdo by to rychle zasypal, dokud o tom nevědí památkáři, ale já naopak na celej den úplně propad archeologii. Zjistíme stáří a každopádně ji odkryjeme celou. Však se voda vyhne. (Danovi radši připomínám,, že má taky radost.