tak první fešák hotovej: ten, co se nejvíc nakláněl do hlediště při letním divadle. Nakonec i památkáři ve výšce na lešení, když se nám drolily cihly v rukou, uznali, že musí být tento komín rozebrán a přezděn nanovo. Ovšem pak nastaly slastné lapálie se zastřešením hlavice a římsičkou. To bylo tak. S ozdobnou hlavicí vytvořenou kladením cihel vždycky ze dvou třetin jedné na druhou a ze třetiny do otvoru komína, který se tak postupně zúžil, to bylo ještě jasné. Zastřešení se ale na žádné staré fotce nenašlo a přitom je žádoucí, aby do komína nepršelo, když se v něm netopí moc často. Nejprv jsme zavrhli plechové napoleony, pak i betonové podloubí a vyhrála obyč bobrovková stříška ze dvou tašek do malty krytá prejzem. A římsička? Na fotce se stříškou ještě není. Když jsem posílal provedení stříšky přímo z lešení k odsouhlasení na pamáťák, povídá mi paní památkářka: ale nemáte tam římsičku! (Za hodinu se mělo sundavat lešení.) Ajaj, prosím? No římsička. Ta musí bejt, tak ji vytáhněte aspoň špachtlí, tu hmotu hlavice je potřeba malinko rozbít. Římsičkou. Tak jsem to zedníkům vysvětlil, spodní fotka už ji na jedné straně vykazuje (udělali ji na všech). Už ji nikdo nikdy neuvidí, až zas příští zedníci. Já ty památkáře s tou jejich precizností prostě miluju. A propos: přesně takhle jsem vždycky v politice k uzoufání ostatních vyjednával: po šestihodinové debatě třeba: můžete prosím ještě vypustit to slovo "některé" na konci druhé věty třetího odstavce šestnácté kapitoly u těch developmentů, které jako město nepodporujeme? Děkuji. Kdo je pro, proti, zdržel se.
